Nikdo se neshodne, kolik jich je

Níž je na schodišti ještě někdo. Zdola jde nahoru liška ve žluté přilbě se skládacím metrem a zápisníkem. U každého schodu se zastaví, změří, jak je vysoký, a zapíše číslo. Polly uhne stranou a nechá ji projít. Trvá to velmi dlouho.

Further down there is somebody else on the staircase. A fox in a yellow hard hat is coming up from below with a folding ruler and a notebook. She stops at every step, measures how high it is, and writes the number down. Polly moves aside and lets her pass. It takes a very long time.

Liška to nedělá z hlouposti. Tyhle schody lidé vysekali ručně a žádné dva nejsou stejné. Některé jsou vysoké jako tlustá kniha. Některé jsou velmi nízké. Zářez ve skále je někde úzký a někde široký. Lidé, kteří ho dělali, sledovali tvar skály.

The fox is not being silly. People cut these steps by hand, and no two steps are the same. Some are as high as a thick book. Some are very low. The cut in the rock is narrow in some places and wide in others. The people who made it followed the shape of the rock.

A teď to, co má Polly nejradši. Nikdo přesně neví, kolik je tu schodů. Státní památkový úřad říká sto osmdesát sedm. Turistické centrum města říká sto osmdesát devět. Obojí je oficiální. Obojí je vytištěné. Už léta se neshodnou.

Here is the part Polly likes best. Nobody knows exactly how many steps there are. The national heritage office says one hundred and eighty seven. The town tourist office says one hundred and eighty nine. Both of them are official. Both of them are printed. They have disagreed for years.

Polly se dívá, jak liška vyjde nahoru a začne psát. Podívá se dolů po dlouhé řadě vyšlapaného kamene. Rozhodne se věřit většímu číslu, protože když po schodech stoupáš, zdá se jich víc.

Polly watches the fox get to the top and start writing. She looks down the long line of worn stone. She decides to believe the bigger number, because it feels like more when you climb it.