Skála, která odešla

Ještě níž potká Polly souseda. Ve vodě, docela blízko, stojí vysoká věž z bledé skály. Kolem jejího spodku se tříští bílé vlny. Lidé jí říkají Zrnko písku. Je to vtip, protože je velká asi jako malý kostel.

Further down still, Polly goes down and meets a neighbour. Out in the water, quite close, there is a tall tower of pale rock. White waves break around the bottom of it. People call it the Grain of Sand. That is a joke, because it is about as big as a small church.

Nebyla tam vždycky. Asi před osmi sty lety byla součástí tohoto útesu. Pak vlny odnesly skálu pod ní a věž zůstala v moři sama. Polly se na ni dívá. Dole je tenčí než nahoře. Moře na ní pořád pracuje.

It was not always out there. About eight hundred years ago it was part of this cliff. Then the waves took away the rock underneath, and the tower was left alone in the sea. Polly looks at it. It is thinner at the bottom than at the top. The sea is still working on it.

Kolem ní proletí racek. Tenhle je výjimečný. Není to jeden z těch hlučných racků, kteří pronásledují lodě a berou lidem jídlo. Je to racek Audouinův. Nikdy nebere potravu jiným zvířatům. Své ryby si chytá sám na moři.

A gull flies past her. This one is special. It is not one of the noisy gulls that follow boats and take food from people. This is an Audouin's gull. It never takes food from other animals. It catches its own fish out at sea.

Racek odletí nad vodu, až ho Polly přestane vidět. Znovu se podívá na vysokou skálu a na prostor mezi ní a útesem. Ten prostor byl kdysi pevný kámen.

The gull flies away over the water until Polly cannot see it. She looks again at the tall rock, and at the space between it and the cliff. That space was once solid stone.