Jedno zrnko soli

Poslední ráno letěla Polly na konec města. Stojí tam u moře, vedle kulatého kostela, malý bílý maják. Odtud město zase vypadalo jako loď.

On her last morning, Polly flew to the end of the town. A small white lighthouse stands there by the sea, next to a round church. From here, the town looked like a ship again.

Rybářské lodě jedna po druhé vyplouvaly z přístavu. Zvon na věži zvonil nad střechami. Na náměstí stál muž s houslemi sám v prvním světle.

The fishing boats left the harbour one by one. The bell in the tower rang over the roofs. On the square, the man with the violin stood alone in the first light.

Polly pořád cítila chuť jednoho zrnka soli. Udělaly ho moře, slunce a trpělivé ruce, stejně jako už více než sedm set let. Sůl postavila tohle bílé město.

Polly still tasted one grain of salt. Sea, sun and patient hands made it, the same way for more than seven hundred years. Salt built this white town.

Jednou obletěla město. Pak se vznesla na ranním větru. Kamenná loď se za ní zmenšovala. Moře před ní bylo široké a jasné.

She flew once around the town. Then she rose on the morning wind. The stone ship grew small behind her. The sea in front of her was wide and bright.