Sladká voda na dně mořského útesu

Poslední úsek schodiště je jiný. Skála přestává být suchá. Pod nohama jí tmavne a chladne, je cítit vůně mokrého kamene a světlo, které se odráží od vody, vrhá na strop nízké jeskyně na dně pohyblivé čáry.

The last stretch of the staircase is different. The rock stops being dry. It goes darker and cooler under her feet, and there is a smell of wet stone, and the light coming up off the water throws moving lines across the ceiling of a low cave at the bottom.

A tam, na úrovni moře, jen pár kroků od slané vody, vytéká ze skály sladká voda. Polly k ní přitiskne zobák. Je studená a sladká a vůbec by tu neměla být, a je důvodem všeho, co je nad ní.

And there, at the level of the sea, with salt water a few steps away, fresh water is coming out of the rock. Polly puts her beak to it. It is cold and it is sweet and it is entirely wrong, and it is the reason for everything above her.

Funguje to takhle. Půda na vrcholu útesu je vápenec a déšť z vápence nestéká tak jako z jiné horniny. Vsakuje se. Najde pukliny, rozšíří je a putuje dolů nitrem kamene, a protože sladká voda je lehčí než mořská, může se dostat až k úpatí útesu a dorazit tam pořád sladká, přímo u hladiny, dřív než se s ní moře stihne smíchat.

It works like this. The land on top of the cliff is limestone, and rain does not run off limestone the way it runs off other rock. It sinks. It finds cracks and widens them and travels down through the inside of the stone, and because fresh water is lighter than sea water it can come all the way to the bottom of the cliff and arrive still fresh, right at the water line, before the sea gets a chance to mix with it.

Takže teď to schodiště dává smysl. Žádní vojáci a žádná jediná noc. Nejspíš mniši, kteří léta trpělivě tesali dolů k prameni, o kterém věděli, protože město na vrcholu útesu může mít hradby, věže i výhled na celý průliv, a přesto přijít o všechno, když mu chybí doušek vody.

So now the staircase makes sense. Not soldiers, and not one night. Monks, most likely, cutting patiently downward over years toward a spring they knew was there, because a town on top of a cliff can have walls and towers and a view over the whole strait and still lose everything for the want of a drink of water.