Schodiště a příběh o něm

Shora vypadaly schody špatně. Z prvního schodu dolů vypadají ještě hůř. Klesají zhruba pod stejným úhlem jako žebřík opřený o zeď a vlastně to ani není schodiště. Je to rýha vytesaná do skály, místy zhruba tak široká jako dveře, jinde užší, a na dně té škvíry prosvítá světle zelené moře. Polly seskočí o pár schodů níž a zjistí, že jsou nerovné. Každý má trochu jinou výšku.

From the top the steps looked bad. From the first one down, they look worse. They fall away at about the same angle as a ladder leaned against a wall, and they are not really a staircase at all. They are a groove cut into the rock, roughly as wide as a doorway in places and narrower in others, with the sea showing pale green at the bottom of the gap. Polly hops down the first few and finds them uneven. Every step is a slightly different height.

O tomhle místě se vypráví příběh a vypráví ho každý. V roce čtrnáct set dvacet oblehlo město aragonské vojsko a jeho vojáci prý za jedinou noc tajně vytesali do útesu celé toto schodiště, aby mohli vylézt nahoru a dobýt citadelu překvapením.

There is a story about this place, and everyone tells it. In the year fourteen twenty, an army from Aragon laid siege to the town, and its soldiers are said to have carved this entire staircase into the cliff in one single night, in secret, in order to climb up and take the citadel by surprise.

Je to nádherný příběh. A téměř jistě není pravdivý. Jeden badatel se na celou věc před více než sto lety pozorně podíval a upozornil na dvě potíže. Zaprvé, téměř dvě stě schodů do pevného vápence za jednu noc nevytesá nikdo. Zadruhé, podél tohoto úseku hradeb stály strážní věže a muže, kteří celou noc tlučou do skály, jen tak nepřehlédnete.

It is a wonderful story. It is also almost certainly not true. A researcher looked at the problem carefully more than a hundred years ago and pointed out two difficulties. First, nearly two hundred steps cannot be cut into solid limestone in one night by anybody. Second, there were guard towers along this stretch of wall, and men hammering at rock all night are not easy to miss.

Polly si sedne na schod asi v třetině cesty k moři. Pod ní klouže podél útesu velký mořský pták, tak nízko, že se koncem křídla skoro dotkne vody, a celou cestu kolem ani jednou nezamává. Skutečná odpověď na to, kdo ty schody vytesal a proč, leží někde níž.

Polly sits down on a step about a third of the way toward the sea. Below her a large seabird comes gliding along the cliff, so low that its wingtip nearly touches the water, and it does not flap once the whole way past. The real answer to who cut these steps, and why, is somewhere further down.